NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
MISERY INDEX sú tu trinásť rokov, túto death/grindovú stálicu z Marylandu už musí poznať každý, takže nejaký pohľad do histórie vynechám. Prekvapilo ma zistenie, že od predošlého albumu uplynuli vyše štyri roky, letí to, ale máme tu nový, môžeme sa mu venovať. Vyšiel v máji u francúzskych Season Of Mist, stvorila ho zostava Jason Netherton basgitara a vokál, Adam Jarvis bicie, Mark Kloeppel gitara a vokál a Darin Morris gitara.
Oproti predošlým dlhohrajúcim nahrávkam má „The Killing Gods“ skoro o desať minút viac, to by voľačo mohlo signalizovať. Skladieb je trinásť, formálne i obsahovo sú to starí dobrí MISERY INDEX, ale predsa len je tu niečo nové, niekto to ocení, niekto možno ani nie. Osobne vec vidím takto – novinka rozhodne „nekope“ tak, ako „Heirs To Thievery“, kde to bola od začiatku do konca jazda, obohatená niekoľkými fajnovými i ponurými atmosférami.
Po novom MISERY INDEX trochu ubrali na tempe, alebo skôr tie tempá spestrili. Aj dnes dokážu byť patrične zúriví, agresívni a klepú, energia tam stále je a nejaké známky „sprístupňovania hudby pre širšiu metalovú verejnosť“ nenájdete ani náhodou. Je to ich typický dobre namixovaný kokteil death metalu, grindu a crustu, balený v hutnom metalovom zvuku, ich typická atmosféra, skrátka žiadne sklamanie či strata vlastnej tváre.
„The Killing Gods“ je ale aj o istom príklone k „epickosti“, pokiaľ ide o používanie výrazných melódií, „cituplných“ vyhrávok (obzvlášť intro), dramatických sól a navodzovanie temných nálad. Takisto do uší udrie mnoho thrashmetalových pasáží, takže celkovo novinka MISERY INDEX vyznieva trochu ako uctenie si koreňov extrémneho metalu a hra so širokou paletou výrazov. Je to vydarená snaha o niečo nové, ale osobne vec vidím tak, že v rámci žánru tohto roku nad nimi vedú v súčasnosti o dosť údernejší KILLCHAIN. U mňa za sedem. Ale silných sedem.
7 / 10
The Killing Gods (2014)
Heirs To Thievery (2010)
Traitors (2008)
Discordia (2006)
Dissent (EP) (2004)
Retaliate (2003)
Structure OF Lies / Misery Index Split (2003)
Misery Index / Commit Suicide Split CD (2002)
Overthrow (EP) (2001)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.